Historie kostela (je oficiálně evidován jako kaple, pro zjednodušení však uvádíme zavedený výraz kostel) je poměrně krátká, ovšem zajímavá a je spojena s rodinou Effenbergerů. Tato rodina údajně pochází ze Švédska a na Šedivinách žila ve statku hned vedle kostela. V devatenáctém století se jeden ze sedlákových synů – Josef – vydal na studia do Rakouska a stal se zde lékařem. Usídlil se ve vesnici Hietzing u Vídně. Vypráví se, že měl jedinou dceru, která tragicky zahynula při požáru. Na její památku prý nechala rodina v Šedivinách vystavět v roce 1871 kapličku. Josef, nemaje dalších potomků, prý rozdával své jmění chudým dětem. Část peněz vložil i do nadace, ze které rodina financovala v roce 1907 stavbu kostela, který přímo navazuje na původní kapli. Kostel projektoval architekt Rudolf Němec. Jde o pseudosecesní stavbu a traduje se, že podobný kostel stojí v horských oblastech Rakouska. Vnější plášť je chráněn ostře pálenými lícovými cihlami v kombinaci s místním materiálem – gabrem (vyskytuje se na Špičáku směrem do Deštného – dříve zde byl kamenolom). Cihly pocházejí z cihelny Pulice, která patřila panství Colloredo Mansfeld.

Ve dvacátém století se světem prohnaly dvě války. Kostel tak přišel o zvon a přišel o lidi, kteří se o něj starali a tvořili jeho ducha. Rodina Effenbergerova byla odsunuta do Německa. Několik let po druhé světové válce zůstal kostel úplně uzavřený. Potom se zde opět obnovily bohoslužby a starali se o něj lidé, kterým osud kostela nebyl lhostejný. Finančně přispívala církev. Farář Gottstein bydlel na faře kousek od kostela. Fara byla později prodána podniku Strojobal pro účely podnikové rekreace. Kostel pak spadal pod farnost Bystré. 

Klíč od kostela, a tak i starost o něj byla přirozeně předávána mezi místními lidmi a z generace na generaci. Původně od Effenbergerů měla klíč rodina Rolečkova, později rodina Schmidtova. Kostel chátral, začalo do něj zatékat. V roce 1979 byla svépomocí místních lidí opravena spadlá římsa uvnitř a obnoveny malby v levé části kostela. Staří mistři měli ovšem barvy lepších kvalit, tak je dnes už vidět, že nová výmalba je vybledlejší. V osmdesátých a devadesátých letech dvacátého století docházelo v okolí k mnoha vykrádáním chat a tak i kostel neunikl drobným lapkům. Přišel tak o sochy na oltáři. V roce 2002 došlo k dalším opravám, na kterých se podílela zejména rodina Prázova z Rovného. Zdivo na kapličce opravili tak, aby ladilo s cihlami kostela. Ve stejném roce byla v kostele paní Jankou Schmidtovou dokončena obnova obrazů křížové cesty. Všechny obrazy postupně malovala 9 let – podle původních poškozených namalovala obrazy nové. Vyřezávané rámy na obrazech opravil její manžel Rudolf. 

V roce 2004 proběhla větší oprava střechy.  V dalších letech pak rodina Remešova-Machova nechala vyrobit dřevěné dveře na věž, které sem patří více než původní oplechované. Zajistila také drenáž kolem zdí kvůli odvodu vlhkosti. K této rodině v roce 2017 doputoval klíč od kostela od rodiny Schmidtovy a je u nich doteď. 

Potomci rodiny Effenbergerovy přijíždějí někdy do Orlických hor a těší se z toho, že kostel je stále udržován. I oni přispěli drobnými finančními dary.

Nyní je kostel ve vlastnictví obce Kounov, která se při řešení majetkových poměrů ohledně kostela tohoto dědictví nevzdala a převzala ho už v chátrajícím stavu, za což jí patří dík. V roce 2018 sem obec nechala zavést elektřinu a platí z rozpočtu drobné opravy.

V roce 2019 založili stálí a přechodní obyvatelé Šedivin Šedivinský spolek, který si vzal za svou i starost o kostel. V srpnu roku 2019 zde proběhla údržbová brigáda, které se účastnil velký počet dobrovolníků ze spolku. Po ní spolek zorganizoval benefiční koncert pro opravu místního harmonia. Další benefiční koncert umožnil renovaci kostelního lustru. V roce 2021 – díky velkorysému daru – byla provedena drenáž části zdiva a v roce 2022 byla zrenovována fasáda a pilíř zvonice kostela.

Duch kostela, který desetiletí jen pospával, tak opět ožívá v plné kráse. 

Náš kostel není významný architektonicky, je také poměrně mladý na stavbu svého druhu. Stojí ale na vzácném místě, je dominantou naší krajiny, je naším společným dědictvím. Jeho bohatství spočívá v lidech, kteří se o něj starají, kteří se v něm při různých příležitostech setkávají nebo kteří jen projdou okolo a potěší svou duši pohledem.

Hřbitov

Když Šediviny ještě svůj kostel neměly, chodili lidé do kostela do Dobřan, kde jsou pochováni členové rodin mnoha původních obyvatel. Od roku 1907 byl zřízen malý hřbitov i vedle kostela na Šedivinách a do konce druhé světové války se využíval. Hned na kraji u zdi kostela je hrob prvního faráře Gottsteina. Vedle je hrob Johanna Effenbergera, který jako Němec musel narukovat do řad Wehrmachtu a ve 2. světové válce padl. Dále další hroby původních obyvatel. Dnes už jsou některé z hrobů zcela zarostlé travou a zdobí je jen luční kvítí. I tak o nich víme a při procházce nebo při úklidu hřbitova na ně vzpomeneme.

Pravidelné akce v kostele

• Mše u příležitosti pouti – květen
• Mše u příležitosti posvícení – říjen
• Koncerty vážné hudby – v průběhu léta
• Adventní světýlka – první adventní víkend
• Vánoční zpívání – období Vánočních svátků