Kořeny „podmalby na sklo“ sahají až do Egypta. Ve středověku se malba na skle rozšířila do celé Evropy z Byzance a Alexandrie, ale dělala se technikou emailových zatavovaných barev „za tepla“ na vnější straně skleněné nádoby. Technika malby na skle se rozšířila převážně v Itálii, v Benátkách – „benátské sklo“. Pak pokračovala do Německa, Francie a také k nám.
Prvními výrobci lidových podmaleb v Čechách byli pravděpodobně profesionální skláři, kteří tuto činnost provozovali jako doplňkové zaměstnání. Tvorba obrázků na skle byla závislá na sklárnách, odkud malíři odebírali levné kazové tabulové sklo. Proto jsou nejvýznamnější oblasti malby na skle shodné s oblastmi, kde byly provozovány sklářské hutě. Jsou to oblasti pohraničních horských lesů – Šumava, Jizerské hory, Krkonoše, Slezsko, Orlické hory – v Orlických horách byla dílna s výrobou obrázků na skle v Deštném a v Králíkách. Zdejší tvorba byla ovlivněna tvorbou v českém a sousedním polském Slezsku a dílnami v Kladsku. Časově zaujímá tato tvorba období od konce druhé třetiny 18. století do konce 19. století. Tematika téměř všech lidových podmaleb vychází z náboženských motivů.
Podobné typy lidových obrázků se vyskytovaly v celé střední Evropě. Byly součástí selských domů na Slovensku, v Polsku, Německu, Rumunsku, na Ukrajině, v Maďarsku a v dalších zemích. V zahraničních sbírkách jsou staré obrázky na skle s tématikou městského prostředí zařazovány do naivního umění. Stejně tak mezi nimi nalezneme obrázky s náboženskou ,ale i se světskou tematikou. Takovéto obrázky převážně z konce 18. a z 19. století pocházejí z Anglie, Francie, z Indie a z Číny. V Čechách se obrázky na skle prodávaly především na poutních místech a na jarmarcích. Zájem o ně ochabl až s hromadnou produkcí levnějších barvotisků.
Další informace o podmalbě najdete například zde:
