Základním rozdílem oproti malbě na papír nebo plátno je, že na sklo malujeme z jedné strany a na výsledný obrázek se díváme z druhé strany. Proto se tento způsob nazývá „podmalba na skle“. Postup malby je opačný, nejprve malujeme detaily a postupně je překrýváme a pozadí malujeme jako poslední. Lidová malba používala jako podklad tabulky skla, které se používalo na zasklívání oken. Na sklo se malovalo temperovými barvami ředitelnými vodou. Barevný pigment se roztíral a míchal se s pojivem a vodou. Štětcem se kreslily nejdříve obrysové čáry postav, ornamentů a budov černou, hnědou nebo červenou barvou a na jednotlivé plochy ohraničené linkou se po zaschnutí nanášely příslušné barvy, většinou v čistých nemíchaných tónech. Plochy byly většinou bez stínování, oděvy byly členěné šrafováním jinou barvou. Dnes je postup obdobný, jen všechny pomůcky je možné koupit v obchodě.

Malba na sklo temperovou barvou ředitelnou vodou se označuje jako malba za studena. Jejím protikladem je malba na sklo speciálními barvami, které se po zaschnutí vypalují. Tyto malby známe z oken gotických katedrál nebo ze starých malovaných sklenic.

Obrázky malované na skle nejlépe vyniknou v jednoduchých dřevěných rámečcích natřených barvou nepřekrývající strukturu dřeva. Takového rámečky vyráběly už staří lidoví mistři.

Inspirativní návod pro namalování vlastního obrázku najdete v tomto článku.