První zmínky o obci Šediviny jsou z 16. století. Čeští panovníci zvali již v průběhu 13. století sedláky a skláře z alpských oblastí, aby zúrodnili pohraniční horské oblasti českých zemí. Přinesli s sebou pokročilejší zemědělskou techniku a také umění tavení skla, ke kterému mohli bohatě využít dřevo z hlubokých bukových hvozdů Orlických hor. 

Zatímco výše v Orlických horách byli usídleni skláři z Alp, v níže postavených Šedivinách počali půdu zúrodňovat němečtí sedláci. Dodnes jsou tak chalupy v Šedivinách roztroušeny dále od sebe ve stráních, každou obklopovaly obdělávaná pole a louky. Statků zde stálo mnohem více, dnes už je místy poznáte jen podle shluků starých lip, mezi kterými jsou zbytky zdiva původních domů. Sem tam na loukách v blízkosti původních domů také stále roste původem alpská bylinka čechřice, vonící po anýzu. Původní obyvatelé si ji prý přinesli s sebou, protože má příznivý vliv na dojivost krav. 

Do osudu obce Šediviny těžce zasáhla 2. světová válka. Většina obyvatel byla odsunuta. Opuštěná stavení se stala předmětem drancování takzvaných „zlatokopů“ – lidí, kteří neměli vztah k půdě, ale přišli rozkrást zbylý majetek po Němcích. Některé chalupy se později dostaly do majetku lidí z blízkých měst, kteří je začali využívat pro rekreaci, ale znají jejich historii a dodnes se o ně dobře starají. Díky nim staré roubenky můžete obdivovat dodnes. Louky udržují místní zemědělci. Krajina tak zůstává stále malebná. Osada Šediviny má nyní jen několik málo stálých obyvatel a patří pod obec Kounov. Ale chalupáři tvoří velkou část usedlíků Šedivin a podílejí se s místními na životě této osady nejen prostřednictvím Šedivinského spolku.